pátek 23. prosince 2011

Nejsledovanější videa na YouTube za rok 2011

Blíží se konec roku a tak jako každý rok Google zveřejnil na svém blogu video kde je seznam TOP 10 nejsledovanějších videí na YouTube. Tento rok jsme mohli na serveru youtube spatřit mluvícího psa, děti vykládající si v "dadáčtině" nebo třeba "podivuhodnou" melodii zpívající kočky.

Souhrn nejlepších videí na Youtube za rok 2011

10. místo
Cat mom hugs baby kitchen

9. místo
The Force: Volkswagen Commercial

8. místo
Maria Aragon - Born This Way (Cover) by Lady Gaga

7. místo
The Creep (feat. Nicki Minaj & John Waters)

6. místo
Look At Me Now - Chris Brown ft. Lil Wayne, Busta Rhymes

5. místo
Nyan Cat [original]

4. místo
Talking Twin Babies


3. místo
Jack Sparrow (feat. Michael Bolton)

2. místo
Ultimate dog Tese

1. místo
Rebecca Black - Friday - Official Music Video

čtvrtek 22. prosince 2011

Síťová média, kabely, topologie sítí, spojování zařízení

Síťová média (prvky)
Repeater
Repeater je elektronický aktivní síťový prvek. Jeho úkolem je zesílit poškozený, zarušený signál. Tohle však není jediná funkce repeateru. Repeater dokáže vytvořit virtuální síť popřípadě i s jiným šifrováním. V modelu referenčního modelu OSI patří do první fyzické vrstvy, protože pracuje přímo s elektrickým signálem.
Repeater obsahuje ethernetové porty a obvykle i Wi-Fi modul. Jeho součástí může být i DHCP server, který umožní automatickou konfiguraci IP adres.

Existují dva typy Repeatrů:
Univerziální repeater
Tento epater skrývá MAC-Adressy za svou MAC adressou.
WDS repeater
Umožňuje viditelnost MAC adres za repeatrem.

Router
Router neboli směrovač je aktivní síťový prvek, který procesem zvaným routerovaní (označování cest datům v prostředí sítě) přeposílá data směrem k jejich cílí. Routerování na síťové vrstvě (3. vrstvě) modelu ISO/OSI.
Router slouží ke spojení dvou různých sítí a k přenosu dat mezi nimi.

Směrovací tabulka
Součástí každého routeru je směrovací tabulka ta obsahuje informace nutné pro routerování.
Každý řádek této tabulky obsahuje: cíl, masku podsítě, bránu, síťové rozhraní.

Switch
Aktivní síťový prvek česky přepínač slouží k propojení segmentů v síti. Switch obsahuje větší množství sítových prvků i několik stovek. Na jeho porty se připojují síťové zařízení nebo části sítě. Switch přínáší také výhodu v bezpečnosti, protože médium již není sdíleno a data se vysílají jen do rozhraní, jímž je připojen jejich adresát.
Ethernetové switche pracují ne 2. vrstvě. Existují i swiche, které obsahují větší množství funkcí, například dokáží analyzovat protokol IP, říkáme jim L3 switche (Layer 3).

Hub
Hub je aktivní síťový prvek umožňující větvení sítě. Všechno co je posláno na jeden z jeho portů zkopíruje na porty ostatní. Pracuje na 1. vrstvě modelu OSI.

Kabely
U rozvodu sítě rozeznáváme dva typy kabelů:
Křížená a přímá dvojlinka
Kabel je tvořen párem vodičů a tyto vodiče jsou do sebe pravidelně zakrouceny a nakonec jsou do sebe zakrouceny i jednotlivé dvojce vodičů. Oba vodiče jsou si rovnocenné, nejsou spojovány se zemí, proto tento druh vodiče patří mezi symetrická vedení.
Kroucení mezi jednotlivými vodiči se používá proto, aby nedocházelo k přeslechům mezi jednotlivými kanály.
Kroucená dvojlinka se dělí do specifických kategorií 1-7. Tyto kategorie určují k čemu má být daný typ vodiče určen.
Jelikož kroucená dvojlinka nedovolovala dělat odbočky s vedení jako například koaxiální kabel, museli se tyhle problémy řešit cestou elektronickou a to přístrojem zvaným opakovač (repeater).
V praxi se setkáváme s dvojlinkou, která nemusí být křížena.

Poznámka: Síťové kabely se často označují písmeny UTP.

Použití křížené dvojlinky
Používá se například k propojení routeru a počítače nebo dvou počítačů navzájem.

Použití nekřížené (přímé) dvojlinky
Používá se k propojení více počítače přes aktivní síťový prvek switch.


Koaxiální kabel
Původní, první, počítačové rozvody byly postaveny na koaxiálním kabelu. Byl tvořen
vnitřním vodičem (měděný nebo postříbřený) s vrstvou dielektrika a vodivého opletení, které je zakryto další vrstvou izolace.

Sériová linka
Sériová linka se používá pro komunikaci zařízení mezi sebou. Oproti kroucené dvojlince data ve vodiči postupují za sebou, takže nevznikají žádné kolizní situace. Tento typ vodiče je nahrazován vodiči USB.

Základní topologie sítí
Topologie sítí se zabývá zapojením počítačových sítí a zachycením jejich skutečné (reálné)
a logické (virtuální) podoby (datové linky, síťové uzly)[1][2][3]. Jako taková je součástí
teorie grafů a zasahuje tedy i do matematiky.

Sběrnicová topologie
Sběrnicová topologie (anglicky Bus topology) je způsob zapojení počítačů do počítačové sítě. Spojení zprostředkovává jediné přenosové médium (sběrnice), ke kterému jsou připojeny všechny uzly sítě (koncové počítače).
Sběrnice je jednoduché zapojení, má nízké pořizovací náklady, avšak také své nevýhody.
Problém nastává, jakmile chtějí dva klienti na síti vysílat ve stejný okamžik - vzniká kolize.
Vzhledem k tomu, že se tato situace děje poměrně často, musí mít systémy, které používají ke
vzájemné komunikaci sběrnicovou topologii implementované schéma pro vyvarování se
takových kolizí. V počítačových sítích se používá tzv. systém náhodného přístupu (CSMA),
který se kolizím snaží předcházet a v případě že nastanou - řeší je.

Výhody a nevýhody sběrnicové topologie
Výhody
Snadná realizace a snadné rozšíření již stávající sítě.
Nevyžaduje tolik kabeláže jako např. hvězdicová topologie.
Vhodná pro malé nebo dočasné sítě, které nevyžadují velké rychlosti přenosu.

Nevýhody
Nesnadné odstraňování závad.
Omezená délka kabelu a také počtu stanic.
Pokud nastane nějaký problém s kabelem, celá síť přestane fungovat.
Výkon celé sítě rapidně klesá při větších počtech stanic nebo při velkém provozu.

Hvězdicová topologie
V počítačových sítích pojem hvězdicová topologie označuje propojení počítačů do útvaru tvarem připomínající hvezdici. Jedná se o nejpoužívanější způsob propojování počítačů do
počítačové sítě. Každý počítač je připojený pomocí kabelu (UTP, STP) k centrálnímu prvku hubu nebo switchi. Mezi každými dvěma stanicemi existuje vždy jen jedna cesta. Toto zapojení pochází z počátků používání výpočetní techniky, kdy byly počítače připojeny k centrálnímu počítači (mainframe). Při zkolabování hubu zkolabuje celá síť. Proto je dobré chránit ho před výpadkem el. Proudu záložním zdrojem energie (UPS).

Výhody a nevýhody sběrnicové topologie
Výhody
Pokud selže jeden počítač nebo kabel nebude fungovat spojení pouze pro jednu stanici a
ostatní stanice mohou vysílat i přijímat nadále.
Dobrá výkonnost v porovnání se sběrnicovou topologií. To souvisí s tím, že na jednom kabelu
je připojen pouze jeden počítač a tudíž jednak nedochází ke kolizím mezi pakety a také může
současně přenášet data více počítačů.
Snadno se nastavuje a rozšiřuje.
Závady se dají snadno nalézt.

Nevýhody
U větších sítí vyžadováno velké množství kabelů - ke každému počítači jeden.
Potřeba extra hardware v porovnání se sběrnicovou topologií. Toto dnes ale není vzhledem k
pořizovacím cenám příliš důležité (výjimkou je gigabitethernet, ale to se do budoucna jistě
změní).
V případě selhání centrálního síťového prvku přestane fungovat celá síť.

Kruhová topologie
V počítačových sítích pojem kruhová topologie označuje zapojení, kde je jeden uzel připojen k dalším dvěma uzlům tak, že vytvoří kruh. Kruhová topologie je méně efektivní než hvězdicová topologie, protože v ní musí data projít přes mnoho uzlů než se dostanou ke svému cíli. Například pokud má daná kruhová síť osm počítačů, musí data z prvního počítače projít na čtvrtý počítač přes počítače dva a tři PC 1 -> PC 2 -> PC 3 -> PC4). Mohou také jít opačným směrem, tedy z prvního počítače přes osmý, sedmý, šestý, pátý na čtvrtý (PC 1 -> PC 8 -> PC 7 -> PC 6 -> PC 5 -> PC 4). Tato metoda je pomalejší, protože data musí projít přes více počítačů. Kruhová topologie má také nevýhodu v tom, že pokud zkolabuje jeden uzel, zkolabuje celá síť, protože k funkčnosti potřebuje, aby byl celý okruh v pořádku.
Technoligie Token ring je Kruhovou topologií jen na logické úrovni, fyzicky se jedná o
topologii hvězdicovou topologii. V mnoha kruhových sítích se přidává „protiběžný okruh“.

Výhody a nevýhody kruhové topologie
Výhody
Přenos dat je relativně jednoduchý, protože pakety se posílají jedním směrem.
Přidání dalšího uzlu má jen malý dopad na šířku pásma.
Nevznikají kolize.
Náklady jsou menší než u hvězdicové topologie.

Nevýhody
Data musí projít přes každý počítač mezi odesil. a příjemcem, což zvyšuje dobu trvání přenosu.
Pokud se zhroutí jeden uzel, zhroutí se s ním celá síť a data nemohou být správně přenášena.
Je těžké najít a odstranit závadu.
Protože jsou všechny stanice navzájem propojené, musí se kvůli přidání nového uzlu dočasně
vypnout celá síť.

Stromová topologie
V počítačových sítích pojem stromová topologie označuje propojení počítačů do útvaru tvarem připomínající strom. Vycházejí z hvězdicové topologie spojením aktivních síťových prvků, které jsou v centrech jednotlivých hvězd. Takovéto propojení se používá především v rozsáhlých počítačových sítích ve velkých firmách. Jednotlivé hvězdice často představují jednotlivá oddělení firmy, patra budovy nebo celé budovy. Tyto hvězdice jsou pak znovu spojeny hvězdicovitým způsobem.

Výhody a nevýhody stromové topologie
Výhody
Pokud selže jeden aktivní síťový prvek, ostatní části sítě mohou dále pokračovat.
Snižuje se potřebné množství kabelů.
Zvýšení bezpečnosti - zvyšuje se obtížnost odposlouchávání síťové komunikace.

Nevýhody
Pokud je špatně udělána a selže li vysoce postavený síťový prvek (prvek, který je blízko
kmenového prvku), ona větev, nemůže s kmenovým prvkem komunikovat

Spojování zařízení
Spojování zařízení v sítích je možno provést mnoha způsoby. Mezi nejzákladnější spojení patří propojení routeru a počítače pomocí kroucené dvojlinky (twisted pair). Kroucená dvojlinka se tedy používá k propojení dvou počítačů mezi sebou nebo k propojení například počítače a routeru. Naopak přímá dvojlinka se používá k propojení více počítačů přes switch.

Propojení dvou PC pomocí křížené dvojlinky

Propojení více PC pomocí přímé dvojlinky

středa 21. prosince 2011

Sítě LAN – charakteristika, architektura ISO-OSI

Pod názvem LAN (Local Area Network) si můžeme představit počítačovou síť na menším území. První sítě LAN vznikly už v 70. letech 20. století. Sloužili k vysokorychlostnímu propojení sálových počítačů. U osobních počítačů došlo k rozmachu sítí LAN v roce 1983, kdy byl uveden první produkt společnosti Novell NetWare. Na počátku vzniku používali sítě LAN pro komunikaci protokol IPX/SPX, ale s nástupem WWW byli nahrazeny protokoly TCP/IP.
Jelikož jsou sítě LAN koncipovány například pro domácnosti či malé firmy můžou se uvnitř sítě přenášet data velkými rychlostmi přenosu (řádově Gb/s). Nejrozšířenějšími technologiemi jsou Ethernet a Wi – Fi. V minulosti to byl například ARCNET a Token ring.

Charakteristika LAN
Sítě LAN slouží ke snadnému sdílení dat. Nejvíce se pomocí LAN sítě sdílí diskové jednotky. V síti LAN ale můžete také sdílet tiskárny či internetové připojení a samozřejmě služby s ním svázané (E-Mail, WWW, Peer-to-peer…)
LAN sítě se skládá s pasivních a aktivních síťových prvků. Mezi aktivní prvky můžeme zařadit switch, router, síťovou kartu – jsou to vlastně ty prvky, které potřebují napájení. Mezi pasivní prvky se řadí třeba propojovací kabely, konektory nebo třeba pasivní hub.

Architektura ISO/OSI
Referenční podel ISO/OSI vypracovalo organizace ISO, jelikož se snažila o standardizaci počítačových sítí. Sítě byli mezi sebou nekompatibilní. Referenční model je tvořen sedmi vrstvami a specifikuje protokoly na jednotlivých vrstvách a spolupráci mezi nimi.

Aplikační vrstva – je to sedmá nejvyšší vrstva architektury. Vrstva tvoří rozhraní k vlastnímu programu a je představována např. aplikacemi FTP, Telnet, SMTP, SNMP, …(na této vrstvě pracuje Gateway)

Prezentační vrstva – tato vrstva převádí formát dat do universální podoby přístupné pro celou sít. Zajištuje např. způsoby kódování, komprimace, kryptografie a po přenosu zajištuje zpětný převod. (dává jim význam – smysl)

Relační vrstva – úkolem této vrstvy je navázání relací mezi koncovými stanicemi. Zajištuje tedy práva, hesla, omezení, …

Transportní vrstva – zajištuje vlastní přenos dat. Přijímá data z relační vrstvy, rozkládá je na pakety (nejmenší ucelená jednotka přenášených dat) a přenese paket při každém přístupu na sítovou vrstvu. Zabezpečuje, aby se celá zpráva dostala k příjemci správně. Zajištuje tedy i opakování zprávy v případe chyby a její opětovné sestavení po přenosu.

Sítová vrstva – zajištuje adresování a směřování dat v síti od zdroje k cíli přes několik mezilehlých prvků. Přenosová cesta se buď dynamicky mění při průchodu paketu jednotlivými prvky sítě (datagramová služba - nespojově), nebo se na začátku spojení nejprve vytvoří virtuální cesta (spojově orientovaná cesta) – na této vrstvě pracuje Router.

Linková vrstva – úkolem vrstvy je zajistit bezchybný přenos dat mezi přímo propojenými (sousedními) stanicemi. Vytváří rámce (frames), které obsahují mimo vlastních přenášených informací i údaje pro adresování a zabezpečení proti chybám přenosu a údaj pro rozpoznání začátku rámce. Přidá tedy (v sítích TCP/IP, Ethernet) před paket preamble (synchronizační pole, 7B), příznak začátku rámce (1B), adresu cílovou (6B), adresu zdrojovou (6B), délku paketu (2B). Potom následuje vlastní paket a za ním kontrolní součet (CRC – cyclic redundanci check) – na této vrstvě pracuje Bridge, switch…

Fyzická vrstva – umožnuje přenos jednotlivých bitu komunikačním kanálem bez ohledu na jejich význam. Ve fyzické vrstvě4e jde o definici fyzických signálu používaných na reprezentaci log 1 a log 0. Vrstva předepisuje i vlastnosti přenosového média, charakteristiky signálu, rychlost přenosu, tvary konektoru, … (na této vrstvě pracuje Repeater, hub).

úterý 20. prosince 2011

Diody


Dioda je součástka běžně používaná v elektronických obvodech. Dioda se skládá z jednoho přechodu PN, není to však pravidlem některé diody můžou mít i více PN přechodů. Pro určení vlastností je však důležitý jeden PN přechod.

Diodu můžeme zapojit ve dvou směrech:
Propustný směr
Dioda zapojíme v propustném směru tak, že na polovodič typu P - anodu připojíme kladný pól zdroje a  záporný pól připojíme na polovodič typu N - katodu. V tomto směru je důležité jak velký proud dioda propustí.


Závěrný směr
V závěrném směru zapojíme diodu, když připojíme záporný pól zdroje na polovodič typu N - katodu a kladný pól zdroje na polovodič typu P - anodu. V tomto směru je důležité maximální napětí, které dioda udrží, aniž by došlo ke zničení (proražení) PN přechodu.


Základní vlastnosti diod
Prahové napětí - jedné se o napětí, které musíme dodat diodě, aby došlo k jejímu otevření a mohl protékat proud
Maximální proud – udává, jak velký proud může protékat diodou, aniž by se poškodila přehřátím
Maximální závěrné napětí – jedná se o napětí, které udrží dioda v opačném směru, aniž by se prorazila
Průrazové  napětí – jde o napětí, při kterém dochází ke zničení PN přechodu v závěrném směru

Dioda zapojená ve střídavém obvodu
Dida zapojená v obvodě střídavého proudu se pro jednu půlvlnu chová jako izolant a pro druhou půlvlnu sinusoidy jako vodič. Záleží na zapojení elektrod diody.

Propouštění kladné půlvlny
Na vinutí transformátoru připojena anoda diody, propouští se kladné půlvlny.


Propouštění záporné půlvlny
Na vinutí transformátoru připojena katoda diody, propouští se záporné půlvlny.

Volt-ampérová charakteristika diody
Voltampérová charakteristika diody zobrazuje závislost proudu, který protéká diodou na napětí na diodě.

Usměrňovací dioda
Usměrňovací dioda se používá už podle názvu na usměrnění střídavého proudu na proud stejnosměrný.
Důležitý parametr u tohoto typu diody je průrazové napětí (obvykle se prodávají s velkým průrazovým napětím), ale ještě důležitým parametrem je maximální procházející proud diodou (velikost proudu, který usměrňujeme).

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika


Schottkyho dioda


Tato dioda má vytvořených přechod z polovodiče a kovu. Používá se hlavně ve spínaných obvodech a je velmi rychlá. Často je využívaná k usměrnění malých v velkou frekvencí (až do desítek GHz).

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika



Kapacitní dioda
S použitím kapacitní diody se můžeme setkat hlavně v laděných obvodech ( varikap) a nebo v obvodech s velkými amplitudami (varaktro).

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika



Zenerova dioda
Zenerova dioda se používá hlavně ve stabilizovaných zdrojích slouží totiž ke stabilizaci napětí při velké změně velikosti odebíraného proudu. Z touto diodou se můžeme také setkat v ochranných obvodech kde omezuje napěťové špičky.

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika



Luminiscenční dioda
Luminiscenční dioda (LED) je dioda, která vyzařuje světlo. Její výhodou je malí odběr proudu, proto tyto diody začali nahrazovat žárovky, které mají velmi malou účinnost (do 10%). S diodou se můžete setkat téměř všude ať už je to domovní osvětlení či dioda u notebooku označující jeho chod či nabíjení.

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika



Fotodioda
Fotodioda je dioda, která reaguje na světlo. Při osvětlení diody dochází ke zvýšení její vodivosti. Fotodioda se používá například k měření osvětlení a v budoucnu se používala ke snímání dat z děrných štítků. Fotodioda může být také použita jako přijímač v optické soustavě.

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika



Tunelová dioda
Tunelovaná dioda nazývaná také jako Esakiho dioda využívá tunelového jevu. Dioda je nejčastěji vyráběna z galliumarsenidu. Její použití je poměrně široké. Může se v jako zesilovací prvek v oblasti VKV nebo také jako dělič kmitočtů. Můžeme se sní ale také v podobě paměťového prvku či jako čítač impulsů.

Schématická značka

Volt-ampérová charakteristika







pondělí 19. prosince 2011

Jak vytvořit menu které se rozbalí na najetí v MS Power Point 2010


Když jsem nedávno dělal prezentaci do elektroniky řekl jsem si že prezentace kterou dělám je pořád stejné nemyslím obsahově. Napravo a nalevo jsou šipky které odkazují na předešlí a následující snímek a už to není vůbec originální. Dostal jsem tedy nápad udělat menu, které se bude otevírat na najetí myší.
Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím jak to provést jelikož v Power Pointu taková možnost přímo není a tak jsem si musel pomoct vlastní představivostí a uvažování. Nakonec jsem dostal geniální nápad vzpomněl jsem si na Flash a na jeho jednotlivé snímky a tyto snímky si představil jako snímky v prezentaci a udělal jsem to obdobným způsobem.

Postup:
V nově vytvořené prezentaci si vytvoříme takový počet snímků kolik chceme mít rozevíracích položek v hlavním menu.

Příklad:
1. Krok
Dejme tomu že chci mít prezentaci ve které bude menu se čtyřmi rozevíracími okénky. Vytvořím tedy pět snímků. Každý snímek pro jedno rozevírací menu a jeden snímek kde jsou všechna menu zavřená. Příklad můžete vidět pod tímto textem.


2. Krok
Teď přichází na řadu přiřazovaní akcí jednotlivým objektům. Všem hlavním položkám (položky v modrém rámečku přiřadíme akci na najetí myši).

První kolonce (První menu) přidáme akci na najetí myši přejdi na snímek číslo 2.
Druhé kolonce (Druhé menu) přidáme akci na najetí myši přejdi na snímek číslo3.
Třetí kolonce (Třetí menu) přidáme akci na najetí myši přejdi na snímek číslo 4.
Čtvrté kolonce (Čtvrté menu) přidáme akci na najetí myši přejdi na snímek číslo 5.

Tato akce se musí přidat na každém snímku ne pouze na tom prvním to znamená že na tomhle videu jsem tyto akce přidal jen do jednoho snímku. Takže totéž musíte udělat pro tlačítka v dalších snímcích. Nebo stačí když tuto akci uděláte pouze v jednom snímku a poté tlačítko zkopírujete do všech ostatních toto tlačítko už v sobě bude mít uloženou akci kterou jste mu přiřadili a nesmírně se tím ulehčí práce.


3. Krok 
Takže všechny tlačítka v modré liště na každém snímku mají přiřazenou akci na najetí přejdi na snímek. Teď musíme přinutit nabídky aby se zase skryli při odjetí z určité položky ve hlavním menu.
Vytvoříme tedy obrazce na pozadí snímku a přidáme mu akci na najetí myši přejdi na snímek číslo 1.

Jak můžete vidět na videu přidal jsem do něj obrazec, kterému jsem dal bílou barvu z bílím okrajem. Pro obrazec je důležité aby nezasahoval pod nabídku jednotlivými rolet jinak se při najetí na roletu tato roletu opět zavře jelikož jsou mezi jednotlivými kolonkami malé mezery a při najení přesně mezi kolonky se vlastně dostanete na vrstvu obrazce a ten vám zobrazí první snímek 

4. Krok
Teď už jen stačí přidat jednotlivým kolonkám v podnabídkách akci na kliknutí aby přešli na vámi určený snímek a je hotovo.

Cívky


Cívka je elektronická součástka, která se často používá v elektronických obvodech například pro vytvoření rezonančního obvodu pro příjem frekvenčních pásem. Nebo také je důležitou součásti každé nabíječky či zdroje menšího či většího střídavého napětí v podobě transformátoru.

Schematická značka cívky je:

Základní vlastnosti cívek

Počet a průměr jednotlivých závitu - od toho se odvíjí indukčnost cívky 
Indukčnost cívky
Teplotní závislost indukčnosti cívky
Proudová a napěťová závislost indukčnosti
Ztrátový činitel cívky
Maximální provozní proud
Maximální provozní napětí
Maximální výkon cívky
Materiál navinutého drátu popřípadě jeho průměr


Stavba cívky
Cívka se skládá ze drátu různého průměru, který je navinut na izolační nosnou kostru. Vinutí u cívek může výt buď jednovrstvé nebo vícevrstvé. Vinutí cívky se doporučuje dělat drátem s co možná nejmenší rezistivitou, aby nedocházelo k velkým tepelným ztrátám. Jako vodič pro vinutí cívky se nejčastěji používá měď.


Druhy cívek
Cívky rozlišuje podle tvaru jejich zkonstruování na:
Solenoid - běžně namotaná cívka
Toroid - cívka stočená do kruhu

Cívky dále můžeme dělit podle jejich provedení na:
Cívky bez jádra
Jsou vyráběny pro indukčnost řadově mikrohenry a používají se v obvodech, kde může být až několik set megahertzů nebo v nízkofrekvenčních obvodech kde záleží na tom, aby se při změně proudu neměnila indukčnost. Vinou se na izolační kostry, mohou být jednovrstvé nebo vícevrstvé.

Cívky s jádrem
Dle druhu jádra dosahují indukčnosti několik desítek až stovek milihenry ve vysokofrekvenčních obvodek a nebo několik desítek v nízkofrekvenčních obvodech. Jádra musí mít velkou magnetickou vodivost, elektrická musí být naopak co nejmenší.


Cívky můžeme také podle frekvence procházejícího proudu na:
Nízkofrekvenční
Vysokofrekvenční

Rozdělení cívek
Použití:
Cívky pro ladící okruhy a filtry
Síťové, nízkofrekvenční a vysokofrekvenční tlumivky
Velikosti magnetické permeability jádra:
Vzduchové cívky
Cívky s magnetickým jádrem
S otevřeným magnetickým obvodem
S polozavřeným magnetickým obvodem
S uzavřeným magnetickým obvodem
Podle druhu vinutí:
S vrstvovým vinutím
Křížové vinutí
S hrázovým nebo pyramidovým vinutím
S vinutím v sekcích
Podle pracovního kmitočtu

Ztrátový úhel cívky
Skutečná cívka se nechová jako ideální. Ideální cívka posouvá fázor napětí o 90° před fázor proudu
Vlivem ztrát je fázový posun menší než 90°, tento úhel se nazývá ztrátový úhel cívky.


Značení indukčnosti cívek
Cívky se vyrábějí se s tolerancí indukčnosti 20,10 nebo 5%. Pokud to lze tak je na pouzdře uvedena indukčnost a tolerance. Základní jednotkou značení indukčnosti je µH.

Tolerance cívky se značí:
20% - M
10% - K
5% - J
Pozor: Značení nemusí být u různých výrobků stejné

Toroid
Solenoid



Kondenzátory


Kondenzátor nebo také kapacitor je pasivní součástka používaná v elektronických obvodech většinou k dočasnému uchování elektronického náboje.

Kondenzátory mají dvě základní vlastnosti:
Kapacitu [F]
Velikost snesitelného prahového napětí [V] - při překročení tohoto napětí kondenzátor vybouchne

Princip kondenzátoru
Kondenzátor je složen ze dvou desek na každé destičce je elektroda a tyto dvě destičky jsou odděleny dielektrikem. Každá destička je opatřena elektrickým nábojem opačné polarity. Dielektrikum mezi elektrodami slouží k oddělení kladného a záporného náboje.

Kapacita kondenzátoru
Kapacita kondenzátoru C [F] závisí na ploše S jednotlivých desek, jejich vzdálenosti od sebe d [m] a permitivitě ε dielektrika mezi deskami.


Od toho také vztah pro výpočet kapacity kondenzátoru:
Druhy kondenzátoru
V elektronice máme více druhá kondenzátoru můžeme je dělit podle tvaru na:
Deskové
Kulové
Svitkové


Kondenzátory se ale spíše dělí podle použitého dielektrika na:

Otočný vzduchový - nejstarší typ proměnného kondenzátoru
Papírový (svitkový)
Elektrolytické - je odlišný od jiných typů kondenzátorů
Keramický
Slídový
Plastový
Tantalový

Využití kondenzátoru
Fotografický blesk - nahromaděná el. energie v kondenzátoru se v krátkém časovém okamžiku vybije a způsobí silný světelný záblesk

Počítačová paměť – paměť složená zvelkého množství miniaturních kondenzátorů je schopna uchovat informaci ve formě O (není náboj) a 1 (je náboj)

Defibrilátor – přístroj používaný v lékařství k provádění elektrických šoků při zástavě srdce

Časovače – většina generátorů střídavého signálu využívá kondenzátory jako součástky, jejichž střídavé nabíjení a vybíjení určuje periodu kmitů

Barevný kód kondenzátoru


neděle 18. prosince 2011

Rezistory

Rezistor je asi nejpoužívanější pasivní součástka používaná v elektronice. Rezistor se v elektronickém obvodu používá pro snížení napětí nebo pro získání úbytku napětí na rezistoru. Rezistory se vyrábí v různých tolerančních řadách (E12, E48... - čím větší je číslo tím větší počet rezistorů má řada a tím přesnější jejich hodnoty jsou).

Rezistory mají jako každá elektronická součástka svou schematickou značku:
Pro Evropu
Pro USA

Základní vlastnosti rezistorů
Jmenovitý odpor R = ρ*l/S [Ω]
Maximální ztrátový výkon ohřívající rezistor
Tolerance jmenovitého odporu rezistoru – označuje dovolenou odchylku od jmenovité hodnoty rezistoru
Největší dovolené napětí - Největší dovolené napětí mezi vývody součástky, při jehož překročení by mohlo dojít k jejímu poškození
Teplotní závislost elektrického odporu
Šum rezistoru
Stárnutí rezistoru

Provedení rezistorů
Rezistory se provádí v provedeních s nastavitelným odporem kde můžeme odpor měnit plynule v určitém rozsahu (trimry, potenciometry) nebo v provedení jako rezistor s pevně danou velikostí odporu.


Pevné rezistory dělíme podle jejich provedení na:
Objemové - používají se v IO


Drátové
Drátové rezistory se obvykle zhotovují z odporového drátu, který je navinut okolo keramického tělíska. Povrch rezistoru je opatřen speciálními ochrannými laky a nebo je zalisován do pryskyřice. Používají se v obvodech se stejnosměrným proudem, ale také ve střídavých obvodech nízké frekvence

Vrstvové
Vrstvové rezistory jsou nejrozšířenější druh výroby rezistoru. Jejich základem je nosné tělísko ze speciálního materiálu a a na něm je nanesená funkční vrstva. Vybroušením šroubovice na tělísko rezistoru se získá jeho konečná hodnota. Vývody takto vyrobeného rezistory jsou pájeny na kontaktní kovovou vrstvu.
Vrstvové rezistory můžeme rozdělit na rezistory:
Pro všeobecné použití
Vysokonapěťové
Stabilní - pro přesné měřící přístroje

Rezistory s proměnou velikostí odporu dělíme podle provedení na:
Odporové trimry
Jsou podobné potenciometrů až na to že k jejich nastavení musíme většinou použít šroubovák. V elektronice se na rozdíl od potenciometrů pájí přímo do desky plošných spojů a nejsou většinou určeny k běžnému nastavování.
Odporové trimry se vyrábí buď zakrytované a nebo otevřené. Zakrytované trimry bývají většinou více otáčkové.

Potenciometry
Slouží k nastavení odporu v určitém rozsahu. Nastavené hodnoty nejsou tak přesné jako hodnoty pevné (záleží na přesném nastavení potenciometru). 

Potenciometr má mnoho využití a podle toho se vyrábí více druhů:
Lakosazové - pro běžné použití
Cermetové - pro náročnější použití
Drátové - vyrábějí se pro jmenovité příkony a pro jejich výrobu je užit drát s velkým jmenovitým odporem

Potenciometry máme v provedení buďto jako rezistory:
Posuvné - používají se například na mixážních pultech - ekvalizér
Otočné - používají se pro nastavování hodnot například napětí či proudu na zdroji napětí
Potenciometry můžeme také dělit podle konstrukčního provedení na:
 Jednoduchý
 Dvojitý
Tandemový


Tabulka hodnot rezistorů podle jejich barevného kódu