Pod názvem LAN (Local Area
Network) si můžeme představit počítačovou síť na menším území. První sítě LAN
vznikly už v 70. letech 20. století. Sloužili k vysokorychlostnímu
propojení sálových počítačů. U osobních počítačů došlo k rozmachu sítí LAN
v roce 1983, kdy byl uveden první produkt společnosti Novell NetWare. Na
počátku vzniku používali sítě LAN pro komunikaci protokol IPX/SPX, ale
s nástupem WWW byli nahrazeny protokoly TCP/IP.
Jelikož jsou sítě LAN koncipovány
například pro domácnosti či malé firmy můžou se uvnitř sítě přenášet data
velkými rychlostmi přenosu (řádově Gb/s). Nejrozšířenějšími technologiemi jsou
Ethernet a Wi – Fi. V minulosti to byl například ARCNET a Token ring.
Charakteristika LAN
Sítě LAN slouží ke snadnému
sdílení dat. Nejvíce se pomocí LAN sítě sdílí diskové jednotky. V síti LAN
ale můžete také sdílet tiskárny či internetové připojení a samozřejmě služby
s ním svázané (E-Mail, WWW, Peer-to-peer…)
LAN sítě se skládá
s pasivních a aktivních síťových prvků. Mezi aktivní prvky můžeme zařadit
switch, router, síťovou kartu – jsou to vlastně ty prvky, které potřebují
napájení. Mezi pasivní prvky se řadí třeba propojovací kabely, konektory nebo
třeba pasivní hub.
Architektura ISO/OSI
Referenční podel ISO/OSI
vypracovalo organizace ISO, jelikož se snažila o standardizaci počítačových
sítí. Sítě byli mezi sebou nekompatibilní. Referenční model je tvořen sedmi
vrstvami a specifikuje protokoly na jednotlivých vrstvách a spolupráci mezi
nimi.
Aplikační vrstva – je to sedmá nejvyšší vrstva architektury.
Vrstva tvoří rozhraní k vlastnímu programu a je představována např. aplikacemi
FTP, Telnet, SMTP, SNMP, …(na této vrstvě pracuje Gateway)
Prezentační vrstva – tato vrstva převádí formát dat do
universální podoby přístupné pro celou sít. Zajištuje např. způsoby kódování,
komprimace, kryptografie a po přenosu zajištuje zpětný převod. (dává jim význam
– smysl)
Relační vrstva – úkolem této vrstvy je navázání relací mezi
koncovými stanicemi. Zajištuje tedy práva, hesla, omezení, …
Transportní vrstva – zajištuje vlastní přenos dat. Přijímá
data z relační vrstvy, rozkládá je na pakety (nejmenší ucelená jednotka přenášených
dat) a přenese paket při každém přístupu na sítovou vrstvu. Zabezpečuje, aby se
celá zpráva dostala k příjemci správně. Zajištuje tedy i opakování zprávy
v případe chyby a její opětovné sestavení po přenosu.
Sítová vrstva – zajištuje
adresování a směřování dat v síti od zdroje k cíli přes několik mezilehlých prvků.
Přenosová cesta se buď dynamicky mění při průchodu paketu jednotlivými prvky
sítě (datagramová služba - nespojově), nebo se na začátku spojení nejprve vytvoří
virtuální cesta (spojově orientovaná cesta) – na této vrstvě pracuje Router.
Linková vrstva – úkolem vrstvy
je zajistit bezchybný přenos dat mezi přímo propojenými (sousedními) stanicemi.
Vytváří rámce (frames), které obsahují mimo vlastních přenášených informací i
údaje pro adresování a zabezpečení proti chybám přenosu a údaj pro rozpoznání
začátku rámce. Přidá tedy (v sítích TCP/IP, Ethernet) před paket preamble (synchronizační
pole, 7B), příznak začátku rámce (1B), adresu cílovou (6B), adresu zdrojovou (6B),
délku paketu (2B). Potom následuje vlastní paket a za ním kontrolní součet (CRC
– cyclic redundanci check) – na této vrstvě pracuje Bridge, switch…
Fyzická vrstva – umožnuje přenos
jednotlivých bitu komunikačním kanálem bez ohledu na jejich význam. Ve fyzické
vrstvě4e jde o definici fyzických signálu používaných na reprezentaci log 1 a
log 0. Vrstva předepisuje i vlastnosti přenosového média, charakteristiky signálu,
rychlost přenosu, tvary konektoru, … (na této vrstvě pracuje Repeater, hub).
Žádné komentáře:
Okomentovat